Před samotnými hrami:
Dlouho se řešilo, kolik rozhodčích bude potřeba, zda budou evropští nebo korejští apod. Pro finální počet rozhodčích jsme čekali až na uzavření přihlášek hráčů a i pak probíhala diskuze ohledně počtu rozhodčích z Evropy. S Petrou jsme věřili, že bychom se mohli vejít a tak jsme měli v práci předběžně domluvené volno. Někteří rozhodčí ale účast odmítli právě proto, že se o pozvání dozvěděli pozdě. Oficiální pozvánku jsme dostali od Korejců 18. března. Od toho okamžiku už s námi komunikovali Korejci – vyměňovali jsme si údaje pro letenky, naše osobní údaje apod.
Let:
Letěli jsme z Vídně, kam jsme dojeli žlutým autobusem. S ohledem na případné komplikace na dálnici jsme z Brna odjížděli v 11:30, přestože jsme měli let až na 18:45. Měli jsme zaplacený přímý desetihodinový let s korejskými aerolinkami, které IBSA hry sponzorovaly. V letadle o nás bylo dobře postaráno, dostali jsme dostatek dobrého jídla i pití, deky na spaní i pantofle. Jednalo se o noční let, takže jsme se snažili většinu cesty spát, abychom co nejlépe zvládli časový posun.
Přílet:
Po nutných celních formalitách a vyzvednutí kufrů nás Korejci očekávali a velmi rychle jsme měli přistavený autobus na hotel. Měli jsme asi docela štěstí, protože měli jen několik autobusů na transfer z letiště a francouzská rozhodčí, která přiletěla chvíli po nás, čekala na transfer 4 hodiny. Cesta na hotel trvala asi dvě hodiny. Jednak to bylo trochu dál, ale především jsme se potýkali s nekonečnými zácpami a blouděním našeho řidiče.
Ubytování:
Byli jsme ubytováni v hotelu Urban place, kde byli pouze rozhodčí a oficiální osoby. Bydleli jsme zcela mimo ubytování všech hráčů. Hotel to byl krásný, ale docela malý. Měl „jen“ 20 pater a byl jednou z nejmenších budov v okolí.
Jídlo:
Snídaně a večeře byly formou švédských stolů na hotelu. Jídlo bylo dobré, částečně evropského stylu, částečně místní. Obědy byly ve formě lunch boxu s bagetou, ovocem a nápojem.
Zahájení:
Zahájení bylo velkolepé s bohatým programem zaměřeným na místní kulturu. Viděli jsme úžasné vystoupení bubeníků i nevidomých zpěváků. Velmi se nám líbil i nástup jednotlivých zemí jako na olympiádě.
Turnaj:
Bylo nás devět rozhodčích pouze z Evropy – 3 Italové (Massimo, Elena, Francesca), Francouzka (Marie-Luice), Polák (Maciej), 2 Dánové (Karsten, Lars) a my dva. Požadavek Korejců byl zapojit i jejich místní rozhodčí, kteří však do tohoto turnaje o showdownu možná ani neslyšeli. Massimo s Elenou letěli do Soulu o pár dnů dříve a udělali pro místní seminář. Nakonec bylo rozhodnuto, že nebudou pískat, ale pouze počítat skóre. Každý jsme tak dostali svého Korejce, který nás v průběhu celého turnaje podporoval. Bylo příjemné mít score-keepera na každý zápas. Můj byl velmi šikovný a krom pár chyb v úvodu mě doprovázel i v zápasech play-off.
Pískali jsme každý den od cca 9 do 16 s hodinovou pauzou na oběd, vycházelo to na každého cca 6-8 zápasů na den.
Oběma se nám pískalo dobře a odměnou nám byly zápasy o medaile.
Jen je škoda, že se neúčastnilo více zemí. V podstatě tam byla úplná špička Evropy, Rus a pár Korejců.
Potěšilo nás, že se hrálo na českých stolech, které si všichni chválili.
Volný čas:
Měli jsme cca dvakrát volný půl den a jeden celý den.
Stihli jsme tak navštívit tradiční korejskou restauraci, kde nám pořadatelé objednali tradiční večeři. Navštívili jsou i jejich známou věž a královské paláce.
Celkově turnaj hodnotím jako velmi zdařilý. Vše probíhalo bez komplikací, protestů a časových prodlev. Na turnaji vládla přátelská atmosféra a myslím si, že showdown celkově udělal velmi dobrý dojem.
Věřím, že showdown bude i na dalších IBSA hrách a přiblíží se tak účasti na paralympiádě.
Zároveň jsme také zaznamenali zájem místních. Věřím, že se showdown v Koreji uchytí a zástupci Asie nás navštíví i na evropských turnajích.
Pokud Vás někoho zajímá něco konkrétního, ptejte se.
Zdraví
Petr